Ačkoliv by se mohlo zdát, že v přírodě je modré barvy hodně, opak je pravdou. Modrý pigment je velice vzácný. Lidé ho nedokázali z přírodních zdrojů získat v dostatečném množství, což z něj dělalo jeden z nevzácnějších pigmentů, jehož cena v minulosti dosahovala ceny zlata.
Proč je modrá barva v přírodě vzácná?
Rostliny ani zvířata, až na jednu výjimku, neobsahují modrý pigment. Rostliny ve skutečnosti obsahují pigmenty jiných barev, které se mezi sebou míchají, a změnou pH se může ještě posunout odstín od růžové po fialovou. Výsledná modrá je pak způsobená tím, že rostliny odrazí dopadající světlo v modré barvě. To obsahuje hodně energie potřebné pro fotosyntézu, kterou tak rostliny ztrácí. Modrá barva má ale přesto výhodu. Láká totiž opylovače. Proto ve vyšších nadmořských výškách, kde létá opylovačů méně, najdeme více modrých květin. Díky svojí barvě mají větší šanci opylovače přilákat. Pigmenty zvířat pocházejí z jejich potravy, což z výše uvedeného vysvětluje, proč zvířata modrý pigment netvoří. Jejich modré zbarvení je stejně jako u rostlin způsobené odrazem světla.
Ultramarin
Ultramarin se začal do Evropy dovážet ve 12. století ze severního Afganistánu, kde se nacházela naleziště polodrahokamu lapis lazuri. Z něj se dlouhým a složitým procesem získával modrý pigment. Podle místa svého původu dostal název ultramarin, což v překladu znamená „za mořem“. Ultramarinová barva byla ceněna pro svou jasný modrý odstín a stálost. Zároveň měla menší kryvost. Všechny tyto aspekty udělaly z přírodního ultramarinu velmi drahé zboží. Ultramarin byl dokonce při malbě účtován zvlášť. Zadavatel obrazu si tak mohl vybrat jaké množství a kvalita pigmentu a na jaké a jak velké části obrazu má být použit.
Modrá barva – symbol prestiže
Vzácnost ultramarinu odpovídala důležitosti jednotlivých částí obrazu, proto do modré barvy malíři oblékali Pannu Marii, panovníky nebo další významné osoby. O tom se můžeme přesvědčit např. na jednom z nejcennějších obrazů Národní galerie v Praze Růžencová slavnost od Albrechta Dürera, kde uprostřed sedící Panna Marie má na sobě krásný modrý plášť malovaný ultramarinem.
Pro Pannu Marii se modrá barva stala typickou a vzniklo spojení mariánská modř, které tuto tradici vyjadřuje. Modrá jako symbol prestiže se používala i pro šaty aristokracie. To můžeme vidět např. na obraze Podobizna šlechtice v modrém plášti od Petra Brandla v Národní galerii v Praze. Tady je vysoké společenské postavení šlechtice vyjádřeno hned několika prvky, mj. i modrým pláštěm malovaným ultramarinem v kombinaci s Pruskou modří. Stejně jako v křesťanství i u šlechty modrá barva o svou roli často bojovala s červenou.
Syntetický ultramarin
Syntetický ultramarin, byl znám už ve starověkém Egyptě. Egyptská modř, jak byl tento pigment pojmenovaný, se používala na zdobení šperků nebo váz. Cennější artefakty např. Tutanchamonova maska se zdobila přírodními pigmenty z lapis lazuri nebo tyrkysu.
Jelikož byla receptura na výrobu Egyptské modři zapomenuta, snažil se svět vynalézt nový syntetický ultramarin. To se nedařilo až do 19. století, a tak roce 1824 byla vypsána odměna pro toho, kdo dokáže syntetický ultramarin vyrobit. To nakonec dokázal francouzský chemik Jean-Baptiste Guimet a pigment dostal název Francouzský ultramarin. Syntetická výroba ultramarinu snížila jeho cenu a zvýšila dostupnost. Najdeme ho v dílech Renoira, Cézanne, Moneta nebo Gogha.
Další syntetické modré pigmenty
V období, kdy svět zapomněl Egyptskou modř a nedařilo se vyrobit syntetický ultramarin, byl na počátku 18. st. vynalezen jiný modrý pigment tzv. Pruská, Berlínská nebo taky Pařížská modř. Zjistilo se, že tento pigment má skvělé vlastnosti pro tisk. Toho využil např. japonský dřevorytec Katsushika Hokusai, jehož proslavil dřevotisk Velká vlna u pobřeží Kanagawy. Pruskou modř najdeme také snad na nejslavnější známce světa Modrý Mauritius a rovněž modré období Pabla Picassa je známé využitím tohoto pigmentu.
O století později byl vyroben další syntetický modrý pigment, který dostal název Kobaltová modř. Rovněž ho začali využívat malíři jako Gogh (Hvězdná noc), Renoira (Deštníky), Monet apod.
Postupně byly vyráběny další syntetické modré pigmenty např. v roce 1960 tzv. Kleinova modř nebo v roce 2009 YInMn modř.
Zdroje:
https://theconversation.com/…646